Jen tak tiše si tu ležím
oči zavřené…
ještě chvíli
chviličku
než rozplyneš se
miláčku
než se tvoje vůně ztratí
ta, co cítím
ve snu, Zlatí
než mi dozní něžná slova
která slyším
zas a znova…
Nedá se nic dělat
musím vstát
a tomu
co po mém boku spí
jít snídani udělat
Ach jo
Ou... četl jsem si tu básničku s takovým nadšením, sám jsem právě chtěl napsat něco podobného. Ale ten konec :( Možná to je mým mládím a naivitou, ale taková realita se mi nelíbí.
26.09.2011 20:17:00 | Alex Ardes
Někdy si snít, je stkutečně krásně... položme si otázku, ten, co vedle nás spí... nebyl by... bolelo by..."???"
25.09.2011 22:10:00 | NikitaNikaT.