Letím nad mraky, bez svého cíle
A bez spousty zapomenutých dnů
Není to věčnost, je to jen chvíle
Co utrhla jsem Tvou kopretinu
A momenty špatného slova
Co vítr v korunách stromu
Zachytil navěčnost znova
A ukryl v tichém hromu
Zašeptala jsem do ticha svého letu
Uviděla náš svět v zrnku písku
Nekonečné sousto našich pocitů
Vložené do lásky souborem dotyků
Krásně svobodná,pozor na přistání...:-)
06.10.2011 16:02:00 | Danger
Moc se mi líbí.
28.09.2011 22:03:00 | CULIKATÁ
Pěkně napsané a pro mě docela zamyšlenkové, hledám si v Tvých slovech to své... ST!***
28.09.2011 06:20:00 | NikitaNikaT.