...

I ten náš je jen příběh…
Krůpěj nočních snů na skle…
Závanem rosy padajících hvězd…
Sladké slzy, jak kamínky na dně jezera…¨

Stuhou bych to vše svázala
Abych nikdy nezapomněla

Přesto tu vedou stopy od bot blátivých…
Kterými dnem za dnem procházím…
Se zavřenýma očima je přemlouvám…
A však moje slova nestačí…
Jsou to tvé stopy pokaždé, když odcházíš

Každou noc se mi zdá, že tě mám na dosah…
Jenže s ránem mi do očí svítí ta šílená lež…
Ty mě nemiluješ a nikdy nebudeš…

Přesto tu stojím a dívám se, jak odcházíš