Nepří(ná-)jemné

Na tvé tělo vrývám slova

ty jsi kmen a já jsem dláto

chybujeme stále znova

i osli chodí cestou zlatou



V dobách, kdy nám slunce přálo

v nocích plných lidské kůže

plochodrážný rychlý slalom

kliky - háky, úžas - úžeh



Před sluncem neskryješ taje

co nocí slast to dnem je hřeb

v komorách srdce vypršel nájem

vždyť každá voda má svůj břeh



Vzpomínej,

kde sešlá mysl zabloudila

Povídej,

pak mi, že jsi moje milá

Hledím,

do fontány velkorysé víry

Sedím,

a celím v celé duši díry

Ptáci,

leží naznak, na znak odevzdání

Vracím,

se ti celý, zcelen, do tvých dlaní