Ženě

Budu rub tvé líci
rdící se v kytici, v polibku tkvící
při očí střetu vetuji větu
že slepý je člověk milující

Soužen v srdci dul mi bol
z žalu trýzně marnotratný stvol
tys s ladností bosou, ťala ho kosou
při dunivých tónech cis moll

Blahosklonně pohlédnu v tvou jemnou tvář
nejzazší kout nitra vezmu útokem
vymýtím vše, co úsměvu tvého žhář
tma strachy zbledne, stín zmizí úprkem

Budu knot tvé svíci
v světnici svítící, v plamínku hřející
při dlaní střetu zpívám onu větu
že ctnostný je člověk milující

Uvedu v soulad takty tvých dní
červánků kouzlo vtisknu ti do duše
s vroucností mi vlastní tvé šero projasním
budu však svůj - vše věda, vše tuše

Budu vzduch tvé plíci
nad Zemí letící, v dechu tvém dlící
při rtech střetu společně procítíme tu větu
že skutečně žije jen člověk milující