Světlo života

Píšu tak jak dýchám
ze svých žil
a dýchám tak,
jak posíláš mi dech,
chodím přes kalíšky
z Tvých bezbřehých sil
a létám si s Tebou
tam v motýlech,
v peřinách sněhobílých,
v dotekách múz,
kde šeptám suše,
jak moc se mi líbí
ta citlivá duše
a jak mi chybíš,
úplně celičký,
tak na dálku mě políbit
prosím zkus,
třeba se zachvěji
a nechám Ti do vlasů
popadat hvězdičky,
něco si přej,
ale mě to neříkej,
já totiž vím,
že stejné máme přání,
tajně vepsané
hluboko v dlaních
našich srdcí,
kam vítr vane
duhová poznání,
prosím už se neboj,
mezi námi
se nikdy nic nestane,
kráčíme spolu
ve stopách vlastních
a já se usmívám,
protože cítím,
jak moc jsme šťastní,
liščátka v doupěti,
co dřímají v objetí
a nikdo na ně neútočí,
chci stát se králem času,
abys mě pořád
objímal kolem pasu,
chci zase ztroskotat
ve Tvých očích
a spojovat můj tlukot s tvým,
spoustu věcí neznám,
ale ničeho nelituji
a jedno jistě vím,
že jsi to jediné
světlo života,
kterého se nikdy nevzdám…

A že Tě zoufale miluji..