Probuzená...

.

Přišel jsi jednou za svítání
a letmo jsi o mou duši zavadil
ač nedůvěrou mužům se bráním
ty k životu jsi mě jemně probudil

Do mého dechu vdechl si lehkost
do mých očí vsadil něžný třpyt
mé srdce si dobýval celou věčnost
ač jen pouhý okamžik to vlastně mohl být...

Do svých dlaní si vzal moje ruce
do mých snů vkrádal ses potají
učil mě - někdy sladce, někdy trpce
z tvých úst slova lásky chutnají

někdy tak váhavě a někdy honem
lásku a touhu si ve mě probudil
a pak, vlastně jen tak mimochodem,
odešels, že prý ses ke mě nehodil

vzpomínky zůstaly... i sny a slzy
třpyt očí i lehkost dechu sis vzal
prý milovat neumíš a moc tě to mrzí
a kéž tenkrát vůbec si mě nepotkal...

.