krajinou jinovatky

19.10.2011 21:01:00   Liška76

Tak toto jest vskutku sladký polibek zimní od Země matky v podobě vaší(tvojí)jinovatky...úžasná báseň

18.10.2011 08:46:00   brooklyn

Poslední tři úsporné řádky se mi líbí kvůli té pokoře. A slepý malíř společných cest je zase na útokem na mou představivost. :)

17.10.2011 16:08:00   zvířenka

Přezouváš duši ?
..již je čas..
Pohladit zkřehlou zimostráz..

16.10.2011 20:40:00   s.e.n

Tento styl verše neumím podat,
takže tiše závidím.

16.10.2011 16:42:00   PIPSQUEAK

Hezky se čte, líbí se mi...*:)

16.10.2011 16:16:00   Mbonita

slepý malíř s citlivými prsty
prosévá
dno potoka,
kde písek mnohých z nás
ohlazují smutky i čas...

16.10.2011 14:08:00   divoska_jaja

Krajinou jinovatky
nechat se svést
pod křídly Země-matky
žít
společný křest

(no vida, tak se mi povedlo zachovat vážnost a nedat sem svůj původni nápad mé nenapravitelně cynické duše, totiž že "po krajině jinovatky budeme mít mokré zadky" :-))

16.10.2011 13:18:00   CULIKATÁ

Oceán bouřil
smutek vložil
-pod víčka...
ale mně ne, jsem přece Culička:))

16.10.2011 11:34:00   Květka Š.

pěkný..

16.10.2011 10:09:00   labuť

Píšeš čím dál líp!

16.10.2011 09:50:00   Princezna.Smutněnka

Taky mi připadá nejvíc inspirující ta poslední sloka.. Moc povedená básenka

16.10.2011 09:42:00   René Vulkán

výborný, hašlerko

16.10.2011 09:37:00   hašlerka

oceán slzí pod víčky
já
smutek na dně skleničky

ST!

16.10.2011 09:34:00   Kars

...já říkám, moc hezké