Zamyšlení

Sedíš tiše a nevnímáš
o své minulosti rozjímáš,
proč jsi se tak beznadějně zamilovala
a hlasům srdce jsi pozornost nevěnovala.

Vděla jsi že to je bláhovost
přesto jsi věřila v jeho budoucnost na kilometry a míle
nechala jsi se unášet proudem lásky dál
a kdo by řekl že nemusí doplout svého cíle?

Chápala jsem,že je to nesmysl
vůně lásky obepínala mou mysl.
Co mi zbylo?Hořké vzpomínky a sny,
pocit jak smutně ubýhají dny.

Často se mi o Tobě zdá,
proč jsem chtěla být Tvá,
chci žít dál a ty též
už v sobě neunesu tu tězkou lež

Jak dlouho mohou vzpomínky bolet?