Anotace: Verše bez veršů o strachu ze zklamání...
Prosím, otevři dveře!
Já totiž stojím za nimi
...a bojím se zazvonit,
protože mi srdce bije
rychlým STRACHEM...
TO TICHO JE TAK HLASITÉ,
že raději mlčím,
protože bych ho stejně
nepřekřičela...
A jsem zase malá tak,
jako v dětství
a podobným strachem
se chvěju z toho,
co bude,
až mi otevřeš,
lásko moje...
Nechci se totiž
znovu spálit!
ááááá...
Tvůj strach zmizí, až ti tvá láska dá klíče. A jestli ne, snad u jiných dveří...
19.02.2006 13:40:00 | Miléne Marguerite