Osamělá bloudí městem,
nikdo ji neslyší,
nikdo ji nevnímá,
zkus ji utišit,
pláče a smutek v srdci má
nikdo ji nevidí,
nikdo ji nevnímá,
zkus ji pohladit,
tak ráda se usmívá
nikomu nechybí,
nikoho nelíbá,
lásku však prožívá schoulená v klubíčku,
lásku však prožívá na dece,
v pelíšku
sama,
nikdo ji nehlídá,
nikdo ji nevnímá,
za oknem tramvaje
cestičkou do ráje
chce jít
s chlapečkem v náručí,
bez slz a s úsměvem,
za ruku s přítelem,
vesele žít
cítím se teď podobně, no doufejme ,že ti zvěsti o tom, že se vždycky někdo objeví, jsou pravdivé...
20.02.2006 20:27:00 | Palička