Nebe jak modré moře
nad hlavou love song zpívá
slunce sedlá si oře
ze zlata vlaje hříva
mráčky, ostrovy naděje
se nad obzorem ztrácí
jak marnost od Darmoděje
když lásku, lidem vrací…
ta píseň, trochu tklivá
na srdci nechá stopy
to už tak někdy bývá
pán osud, žerty tropí…..
nad obzorem se stmívá
den přestal nás mít rád
večer na pozdrav kývá
kdo chce může jít spát….
v noci pod černým sametem
se stříbrem Luny, hvězd
si hlavu krásně popletem
tím nejkrásnějším z gest
jakým?
to na každém z nás jest…..
mě jsi svými slůvky
hlavu poplet dokonale
miluji tvé povidlofky
jsou něžné, krásné, světaznalé...
lepíš jako med
snědla bych tě hned
povidláčku :o)
11.05.2006 13:04:00 | Jasmína zatoulaná z hvězd
...chybí mi... tyhle tvoje "povidlofky"... :o)
sluníčkový chvilky, človíčku milý...
04.04.2006 09:45:00 | Cecilka