Tak jsem ti řekla, že je konec...
A pořád ptám se, čí je to vina?
Možná ses zkrátka změnil,
Možná že já jsem jiná...
Možná jsem měla trochu strach,
Že cítím víc, než cítíš ty...
Snad proto jsem tě odstrčila,
se slovy Jen si jdi!
Tak jsem ti řekla, že je konec...
A dobře vím, čí je to vina.
Ze strachu, že mi ublížíš,
Já tobě první ublížila...
Je hezký,že tuhle smutnou životní záležitost umíte tekhle podat,opravdu se mi to líbí.Určitě je lepšíaby to dopadlo takhle,než jako v moji básni "Novodobí Romeo a Jůlie" Dekuji,umíte to líp.PS: jo a dík za procenta.Tomáš
12.03.2006 15:53:00 | Tomik Novot
Když čtu něco takhle smutnýho, tak jen doufám, že to básník nepsal z vlastní zkušenosti.
24.02.2006 15:49:00 | janewe
je to hrozně smutný, a z té poslední sloky jde tak bolavá upřímnost... snad si nic nevyčítáš, určitě víš, co je pro tebe nejlepší. Tak ti přeju bezbolestné zítřky ...
24.02.2006 09:02:00 | Nausika