Nezkrotná

Byla nezkrotná jako padající listí,
stávala ve větru a poslouchala jak sviští.
Jemný vánek jí splétal vlasy,
jen listopadový den byl svědkem té krásy.
Byla tak tajemná, byla tak zvláštní,
jen ona věděla kolik její srdce skrývá vášní. (nebo to ví i někdo jiný?)
Toužila po lásce, toužila po hříchu,
tužba je bič, teď není jí do smíchu.
Toužila po něm, po princi svém,
jak uvadající růže se ztrácela v něm.
Okvětní lístky na zem už padají,
mísí se s krví a svou barvu přiznají.
Příroda stárne, lístečky padají,
slzy jsou marné, sny už se nezdají...