Ztráta...

Anotace: Tuto básničku jsem napsala pro někoho,kdo pro mě stále moc znamená...

Co změnilo se mezi námi?
Co poničilo naše plány?
Proč není to už jako dřív?
Proč už při mě nestojíš?

Jedna jediná chvilka změnila vše,
ztratila jsem nadhled,žádná lež...
Byli jsme si blízko jako nikdy
dva lidé, otevřené srdce jako knihy.

Dva lidé co si měli tolik co říct,
avšak dopadlo to jinak hodili přede mne mříž.
Přišlo to náhle jako jako roztání ledu
odtrhlo nás to od sebe, na opačnou stranu.

Zpřetrhaná pouta opět mi uvázali
a tebe mi vyhnat z hlavy dokázali.
Bolelo mě srdce, tekly slzy
proč odloučili sme se již tak brzy.

Pak přišel ten jenž nenechá mě v klidu být,
když nebudu s ním nemám prý právo po svém si žít.
On udeřil mě silně na mou líc,
já už necítila však vůbec nic.

Pronásleduje mě stále,
pouty k sobě připoutává si mně.
Mám pocit, že nezbavím se ho nikdy,
já chci jinak žít - ale člověk musí platit za své chyby.