Věřila jsem...
Věřila jsem...
Vždy toužíme po tom co nesmíme mít,
Já spokojím se s tím co mám,
Ale netrap mě! Prosím netrap mě…
Já hru na city nikdy nepoznám,
Štípou mě slzy záští a bolem,
Vzpomínky křepčí a štípou přec,
Ty jsi lhal a snad i přetvářku si měl,
Tohle je hnus a hloupá věc!!!
Já věřila, věřila jsem v tebe,
Myslela jsem že nelžeš,
Ty jen pohráváš si s lidmi a to tak zebe,
Ale to nejsou loutky uvědom si to!
Komentáře (1)
Komentujících (1)
Doporučit
Tisk
Někdy se říká, že člověk který věří je hlupák. Já si to nemyslím, ikdyž vím že je to pravda. Jsem jedna z důvěřivců a ještě k tomu nenapravitelných(prostě ztracený případ). Někdy mám dojem, že nemám ani právo milovat, protože když na chvíli nevěřím, vidím kolem sebe tu špínu, lidskou zášť a krutost, která nemá hranic. Mnohdy mě napadá, že jsem se měla narodit v jiném světě, třeba by mi tam bylo líp.
Ta báseň je vážně krásná. RN
14.03.2006 23:38:00 | Rhiana E. Nebresk
