Věřila jsem...

Věřila jsem...

Anotace: takhle se ztácí naděje

Vždy toužíme po tom co nesmíme mít,
Já spokojím se s tím co mám,
Ale netrap mě! Prosím netrap mě…
Já hru na city nikdy nepoznám,

Štípou mě slzy záští a bolem,
Vzpomínky křepčí a štípou přec,
Ty jsi lhal a snad i přetvářku si měl,
Tohle je hnus a hloupá věc!!!

Já věřila, věřila jsem v tebe,
Myslela jsem že nelžeš,
Ty jen pohráváš si s lidmi a to tak zebe,
Ale to nejsou loutky uvědom si to!
Autor Gamy, 04.03.2006
Přečteno 344x
Tipy 0
ikonkaKomentáře (1)
ikonkaKomentujících (1)
ikonkaDoporučit (1x)

Komentáře

Někdy se říká, že člověk který věří je hlupák. Já si to nemyslím, ikdyž vím že je to pravda. Jsem jedna z důvěřivců a ještě k tomu nenapravitelných(prostě ztracený případ). Někdy mám dojem, že nemám ani právo milovat, protože když na chvíli nevěřím, vidím kolem sebe tu špínu, lidskou zášť a krutost, která nemá hranic. Mnohdy mě napadá, že jsem se měla narodit v jiném světě, třeba by mi tam bylo líp.
Ta báseň je vážně krásná. RN

14.03.2006 23:38:00 | Rhiana E. Nebresk

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí