Myšlenka, nebo láska?

Anotace: O tom, když nevíme co chceme a ono to přesto samo přichází, odchází a bolí – my nevíme vlastně proč a ani nevíme co to vlastně je – jen se tomu snažíme dát jméno a jiné než láska nás v tu chvíli nenapadá ....

Natáhni ruku – přidej se k ostatním
já prst mám v krku a dobře vím
už se blíží ten okamžik procitnutí z Tvojí lásky

V ten okamžik střízlivosti, který je tak vzácný
dáme si navzájem ohlodaný kosti – bude to krásný

I pes by je nejdřív očichal – však jeho štěkot přehluší
Tvůj výkřik do tmy a nikdo netuší
že chtěl jsem už více než jedenkrát všechno všecičko vzdát
a Tebe mít navždy rád....

Ale Ty – vidíš jen jaký jsem a ne jaký chci být
a já - já mám plno řečí co stékají Ti po řasách když v noci sníš
takhle se vážně nedá žít – já to vím a Ty to víš....

Chceme něco co vidíme jen způli – aniž bychom chtěli
snad všechno Ti dát – však mám slabou vůli
a zatím realita protíná se s neskutečnem a čas si hraje s našimi těly

Sakra - máme toho dost ale neustále na sebe narážíme
jako můj pohled na myšlenky co ukrýváš, tak abych je viděl
je mi zle a nejde to ven – musíš mě víc dráždit – málo se urážíme
tak do toho - začni – Ty první!

Co - už mě nechceš vidět? To snad já Tebe!
světe zboř se – ale nějak to zebe....
Táhni! Zapřísahám tě lásko – kurevsky bolíš!!!
To když tu nejsi...