Ty jako první uslyšel jsi volání srdce mýho..
Přišel jsi a pohladil tvář uplakanou...
Ty jako první naučil´s mě v očích číst
a říkal´s - když nedaří se, obrať list.
Ty jako první, naučil´s mě milovat vše kolem sebe,
tys dokázal mě přesvědčit, že i slunce někdy zebe..
Ty jako první i milenec můj,
dokázal si přijmout dary mé,
však brával´s od nich jenom půl.
A chtěl jsi,
abych živá byla i až jednou odejdeš...
Prosím odpusť...já zemřela
Uff, ten závěr, to je taková pecka mezi oči z čistého nebe.. To se nedělá...
07.03.2006 13:11:00 | Bajaja