Jedna taková dáma nad večerem v baru

Dlouhé prsty s francouzskou manikúrou
přikládají cigaretu k ústům s levnou rtěnkou
a natahují sametového kouře
a pak se rozezní chraplavá bouře.
Bouře smíchu bez ostychu prořízne hladký kouř,
jako studený nůž boří se stále hloubš.
A oni se smějí s ní,
pokyvují, jako pejsci na předním okénku
a pouští si do uší její disharmonické trylkování.
A jak mluví! Nevkusně mísí latinu s patosem
a její ňadra se dmou, jako pekelná pec.
Na všechny hledí jen povrchním úkosem
a mně je z ní nanic.