Podesáté

Už podesáté začínám ti psát,
a na papíře moje tužka strádá,
mám se radovat a nebo spíše bát,
zda máš mě nebo nemáš ráda.

Už podesáté hledám vhodná slova
a srdce mé je neposílá k papíru,
kdyby v životě šlo něco dělat znova,
nechat si ušít lásku na míru.

Však podesáté vím, že mám jen jednu šanci
a pokud neuspěji jen má to bude vina,
tak házím do koše nedbalou eleganci,
teď chodím v obleku, kde dřív v džínách.

Tak podesáté vím - nelze psát ta slova,
jen z očí mých je můžeš lásko číst,
zkouším však neustále zas a znova,
popsat ten běloskvoucí list.

Snad ještě jednou zkusím vypsat cit
a ty jej zachytíš svým něžným pohledem,
kéž bych to tak uměl trochu líp,
však my básníci to lépe nesvedem.