Rty zkřivené, na
nich růž z rtěnky
červené.
Smích jen tak opodál
Kousek hřejivého citu
Ti smím dát.
Oční víčka,černou tužkou
spestřena.Vrásky pod nima
To se nedá jinak udělat.
Schoulená v šerém ránu
Polibek zapomění a do
srdce dostat pěkně
bodavou ránu.
Smích...pořád jen Smích
Teď jsi šťastný a opravdu
už můžeš jít...Do háje!
Jo jsou to lumpové, ale nesmíme se dát, máme svou cenu a za tou si musíme stát. Srdce mi krvácí a oči vlhnou a on, věřím, že je naprosto v pohodě, už jenom proto musíme být taky, aby si uvědomili, co ztratili. Tak ať se nám daří a držím tímto všem zklamaným dušičkám pěsti.
15.03.2006 18:21:00 | grázlík
Kačko, mám podobné pocity, včera jsem napsala báseň táhni k čertu, ať Ti to vyjde tak jak si přeješ a co nejmíň trápení.
15.03.2006 17:35:00 | grázlík