Běhá v opuštěných ulicích,
společnici jí dělá noc,
v prošoupaných střevících,
uplakané oči prosí o pomoc.
Nikdo ji nevidí,
místo těla smutný stín,
lásku necítí,
to v srdci bolestivý klín.
Kdo podá jí ruku, aby se dotknout směla,
kdo jí dá ochunat vřelý cit,
kdo ukáže teplo lidského těla,
kdo kousek štěstí dá ji okusit?
Krutě raněná kouká jak padá čerstvý sníh,
unavené tělo v mrzu do spánku upadá,
nikdo jí nevidí,
už nemá sílu dál jít,
v kruté zimě mladý život uvadá,
...nechme jí spát, těď může v klidu snít!!!
ahoj...moc pěkná basenka..8-) úplně jsem si to představila ...je to jako v romanu, co jsem nedávno četla...akorát bych ji nenechala umřít...někdo ji určitě zachrání a šup je to nová láska 8-)
16.03.2006 08:16:00 | Natalie Kolářová
To hle jsou krásně rytmické verše otevírající prostor vlastní představivosti a vlastnímu světu. Myslím, že si zde každý představí něco jiného, což je parádní. Jen šotek Ti přihodil v poslední řádce jeden háček navíc.. Plná :-)
16.03.2006 07:09:00 | Buližník