Moc brzo jsem snil

Anotace: zklamání a naděje

Moc brzo jsem snil o růžové zahradě
a konejšil se nadějí,
že tahle láska, která se mě dotkla,
zbaví mě vyježděných kolejí.
Moc brzo nalil jsem si sklenku vína
a opíjel se radostí,
než zjistil jsem,
že vypil jsem,
až do dna kalich hořkosti.

Lásko, co krásných veršů psali básníci
i já bych o tobě chtěl stejné verše psát.
Lásko, proč odešla jsi dřív než mohl jsem
té básni název nadepsat.

Nepřestal jsem snít o růžové zahradě,
neopouští mě i naděje,
vždyť někde na mě musí láska čekat,
s tou opustím zaběhlé koleje.
Zas dám si nalít sklenku červeného
a napiji se s radostí.
Dobře si ale sklenku,
prohlédnu zevnitř, zvenku,
abych nezvedl zas pohár hořkosti.

O lásce verše krásné psali básníci,
já té nové chci stejné verše psát.
Snad nezmizí mi zase jako přelud do dáli,
než budu moci název nadepsat.