Anotace: psala jsem ji včera ráno..když jsem se po dvou jarních dnech probudila do bíla :o))
Sbírka: ..opeřený měsíc..
Včera jsme spolu dováděli v černočerné tmě
(..čím víc jsme sami..tím víc ve snech řádíme..)
A duchna nebeská se pod náporem těl ňák potrhala
Postel nám byla těsňoučká..no prostě byla malá..
Včera jsme spolu blbnuli v té noci tajuplné
(..čím víc jsme sami..tím víc se k sobě hrnem..)
A zbyla po nás spoušť..dnes všude je to znát
že k sobě tíhneme..že nastal lásky hlad..
Včera jsme spolu prožili si čarokrásný čas
(..čím víc jsme sami..tím víc je touha v nás..)
Vůně se celý nebem rozpila a pot zas skrápěl zem
To anděl s vichřicí si řekli: dnes si užijem´..:o))
Vichřice a anděli, změňte barvu peřiny,
bílá už je dávno out, teď to chce odstín jiný.
24.03.2006 14:16:00 | Mourek
A dost, ještě jednu básničku napíšeš a já skládám básnické střevo do ranečku a jdu kydat hnůj. Tam snad nic nemohu pokazit. Jsi borec.. a já fakt smekám :-)))
23.03.2006 17:04:00 | Buližník
Tak teď už je jasné, proč tolik chumelení...
to anděl s vichřicí se dali do řádění... :o)
(Nepřeháníte to letošní zimu takhle náhodou?
Navrhuji vám přikrývku jinou než peřovou!!! ;o)))
23.03.2006 08:16:00 | Cecilka