Anotace: Nehledej mě příště, nehledej mě nikdá, láska je jak klíště, ze srdce jí vyndám.
Odešel ´s za hlasem svého srdce,
když můj Ti šeptal zůstaň.
Odešel ´s za hlasem svého srdce,
já měla zamklá ústa.
Teď mlčíme a vyhýbáme se pohledama,
denně se potkávat je túze těžký.
Teď mlčíme a vyhýbáme se pohledama,
snažíc se zapomenout na chvíle hezký.
Srdíčko pláče, touhou se chvěje,
však ústa zamklá nemají co říct.
Srdíčko pláče, touhou se chvěje,
o Tobě snažím zakázat si snít.
A tak se učím zapomínat,
snažím se na Tě nemyslet tolik,
A tak se učím zapomínat
a v srdíčku mám povyk.
Lásku Ti přeju, chci, abys byl šťastný
a tím si srdce chlácholím,
lásku Ti přeju, chci, abys byl šťastný,
srdce pak tolik nebolí.
27.03.2006 17:22:00 JardaCH
Jsem rád, že to bereš takhle, určitě nechci nikomu ubližovat nebo škodit, prostě se snažím otevřeně psát, jak na mě to či ono dílko působí. A jinak tě můžu ubezpečit z vlastní zkušenosti, že tyhle věci člověk prožívá v podstatě stejně v šestnácti jako ve čtyřiceti.
27.03.2006 17:07:00 JardaCH
Máš tam některé pěkné pasáže, líbí se mi třeba "denně se potkávat je túze těžký" nebo "o Tobě snažím zakázat si snít", i když to nejsou nějaká objevná sdělení, mají svou naléhavost. Celkově na mě ale působí poměrně tuctově.