Anotace: Co říct Ti nakonec, cos chtěl to máš, Ty nejsi lakomec, jen jiné však víc lásky dáš.
Měla jsem Tě jen ráda
a Tobě to bylo málo.
Měla jsem Tě jen ráda,
mé srdce o Tvé stálo.
Já bála se těch citů,
po všech těch zklamáních,
já bála se těch citů,
co srdce poraní.
A pak si přišel Ty
a pohladil ´s mou dlaň.
A pak si přišel Ty,
tiše a nepozván.
Dotek po doteku,
polibek na rtíčky.
Dotek po doteku,
hladil ´s mě malíčky.
A pak si řekl ta slova,
že rád mě máš jen.
A pak si řekl ta slova,
že sníš o jiné sen.
Úsměv zamrzl a ústa oněměla,
všechny ty hezký chvilky mizí.
Úsměv zamrzl a ústa oněměla
a náhle jsme si cizí.
Ty jiné tělo hladíš už
a jiné líbáš rtíčky.
Ty jiné tělo hladíš už
a já zas od srdce schovávám klíčky.
Já vím, že všechno přebolí
a líp mi bude zas.
Já vím, že všechno přebolí,
tak prosím, dej mi čas.
nevím jak to děláš, ale vždy píšeš a cosi podobné odehrává se v mém životě, když čtu tvoje řádky, mívám z toho husí kůži. Přesto, ač zní to divně, jsem ráda, že na taková trápení nejsem sama...děkuju
28.03.2006 11:48:00 | Mattyys
Čas...jak mocný je čas...Čas léčí, dává nám zapomenout, díky němu stáváme se také moudřejší...nebo snad naopak? :o))
27.03.2006 18:41:00 | ZZuzkAA