Čas kráčí slepou ulicí a přesto nedojde na konec,
jak by také mohl i když utíká nehne se z místa.
Že dá se zastavit Čas to může si myslet snad jen pitomec,
přitom je tady a hned zas tam oběhne svět než napočítáš do sta.
To s Láskou je to jiné, je milá, vlídná, klidná i krutá,
je jak zrnko písku a nebo příboj divoký.
Pro spoustu srdcí je vším a pro jiné jen nádoba dutá,
ale Láska co usadí se na duši ta nehledí na roky.
Láska a Čas nepřítel nebo společník?
V rozbouřených řekách tihle dva hledají brod.
Vždyť každý z nás si jednou připadal jako trosečník
a pro každého ... jednou ... přijela loď.
Čas, ten nemůžeš vzít jen tak do dlaní...
ale lásku... servírovat k obědu, večeři i snídani... ;o)))
29.03.2006 11:35:00 | Cecilka
za prvé) čabasero..dlouho jsem tě nezahlédla (možná jsme se minuli) a tak jsem pookřála :o))
za druhé) básenka úžasná!!!
za třetí) mne nutí na ni něco napsat..takže to hodím odpoledne na papír..to téma je velkolepé a obrovsky prostorné!! díky
29.03.2006 11:34:00 | šuměnka