Zmetek

Anotace: Miluji toho kluka stále. Nikdy z mého srdce nezmizí.

Hnědorudá očka,
v noci zříš mě jako kočka.
V úsměvu tvém mnoho zubů ostrých,
ztrácíš se v mých očích modrých.

Trápíš mě a urážíš,
kuráž na to neztrácíš.
Já tě však miluji,
vzápětí lituji.

Lituji tvou existenci
a přesvědčuji se o tvé impotenci.
Nenávidíš mě a já tebe,
naše srdce však hledí na sebe.

Chtějí se dotýkat jeden druhého,
zažít něco mírně jiného.
My však stavíme se proti tomu,
já házím po tobě šišky ze stromu.

S radostí mě vytáčíš,
pak na útěk se otáčíš.
Já hodím židlí po tobě,
nyní přeješ si být na pustém ostrově.

Můj milý milovaný Zmetku,
měl by jsi dostat za chování pětku.
Však vysloužil jsi si ode mě již mnoho jmen,
ale i přesto po tvém boku jsem.

Trápíš mě a ničíš,
já miluji tě stále víc.
Trápíš mě a ničíš,
již nejsi pro mě nic.

Ani já tě odpočívat nenechám,
nikomu tuto češt nepřenechám.
Biji tě a urážím,
k šílenství tě přivádím.

Až se naštvu pořádně je z tebe ledová socha,
všichni moji přátelé jen řeknou:"Podívejte na toho hocha! To je ale idiot."
Ty, nehybně v náznaku běhu stojíš,
v hlavě myšlenky na odplatu množíš.

Já se jen směju,
dotýkám se tvého zmrzlého těla.
V sobě se chvěju,
líbat bych tě chtěla.

Cítím i tvoji nervozitu,
ale mám ji za pokročilou debilitu.
Každý den těším se na tvou přítomnost,
láskyplnou nevrlost.

Ryjeme do sebe v kruté zamilovanosti,
naše srdce se topí v přirozené bezbranosti.
jeden potřebuje druhého,
kus srdce věrného.

Sníme jeden o druhém,
však vedle sebe stojíme.
Sníme jeden o druhém,
životy ve snech spojíme.

I přišel k nám poutník jménem zrádce,
proč musí vše dobré trvat jen tak krátce?
Chtěl jsi mě prý chránit,
ale špatně jsi mě začal bránit.

Tvůj způsob byl velmi špatný,
srdcervoucí z hrudi......zrádný.
Tak začali tě soudit,
po mě svědectví loudit.

Ach, jak děkuji přírodě, že objevila se tam má přítelkyně,
v tomto životě Gabrielle umělkyně.
Ach, jak děkuji jí, že zachránila ti život.

Ani nevíš jak srdce se mi sevřelo,
povolit nechtělo.
Stisk zlomeného srdce křičícího,
stisk zlomeného srdce brečícího.

Jak vedli tě v poutech velkou síní
a já slyšela jak tě všichni viní,
mé srdce žalem zemřelo,
více bít již nechtělo.

Hrubé zdi vězení kolem tebe,
mříže v nich vězící.
Zvláštní je v podsvětí nebe,
já jsem na kolenou před vězením přející.

Klečím a drtím zemi ve svých dlaních,
jen prach mé bolesti ulpívá mi na nich.
Ty, díváš se na mě do dáli,
ne, to jsme si nepřáli.

Pláčeš a omlouváš se za podraz,
ale na hladině svého srdce uchovávám tvůj odraz.
Stále jsi můj jediný,
pro mé srdce nevinný.

Pláčeme oba,
ty za mřížemi já na svobodě.
Je to smutná oda,
pohořel vztah na podvodě.

Mé srdce bolestí se souží,
přeje si jít za tebou přes tu zlou louži.
Přeje si obejmout srdce tvé,
díky podvodu nyní nevěrné.

Bolestí se křiví moje tvář,
slzy zrazené lásky vpíjí se do kůže.
Náhle pohasne mého srdce zář,
má duše bránit se nemůže.

Na sběsilý útěk dám se před tím vším,
utíkám do skrýše, ty křičíš mezi tím:
"Odpusť lásko!"
Běžím dál,
běžím do naší skrýše kde jsi mi poprvé naději dal.

Ve skrýši se dlouhý čas ukrývám,
plynoucí čas vlastně ani nevnímám.
Vyrovnávám se s tvojí ztrátou,
vzpomínky na tebe mě matou.

Vzpomínám na vše co jsme zažily,
jak jsme se vždy vítečně pobily.
Vzpomínám na naše chvíle romance
i výkyvy tvé demence.

když si potom představuji, že tě neuvidím,
již nikdy nadávku tvou neuslyším.........
......sevře se mi srdce víc
a vzduch nechce do mých plic.

Dusím se a přesto dýchám,
ve vzpomínkách na tebe se bezmocně vzmítám.
jsem slabá, jak jsi říkal,
budu slabá vždy, ikdyby jsi mě líbal.

Nezmůžu proti tobě nic,
jsem slabá když te vidím.
nezmůžu proti tobě nic,
vždyť víš co k tobě cítím.

Sním o tobě,
toť jediné co smím.
Ublížil jsi mi já vím,
ale přesto stojím při tobě.

Vždy budu po tvém boku
a ty budeš stát na mém toku.
Vždy budu jako tvůj stín,
navždy čekat bude můj klím.

(Chybíš mi)

Vracím se k přátelům,
své rodině.
Vracím se k přátelům,
snad bolest pomine.

Přítel klíč
je na mě jako míč,
odráží se od stěny buší mi do těla,
už se nebráním, teď jsem dospěla.

jen má přítelkyně poznala co se semnou děje,
k čemu můj stav spěje.
Poznala pramen mé bolesti,
na záchrannou akci předzvěsti.

Ano můj milý, chtěla jsem tě dostat z vězení,
na mém citu k tobě se nikdy nic nezmění.
přítelkyně svatá zabránila mi v tom,
v tomto životě se tvůj bratr jmenuje Tom.

Vždy jsem ho před tebou chránila,
hodně daleko od tebe stavila.
Podporoval mě a uklidňoval,
"bude to dobré" sliboval.

(Pak odešel)

Nevím kdy, jak a proč, odešel jako stín když slunce večer zajde.
Snad co hledá je tím, co chce, co najde.

Vše se změnilo,
hrůzné podoby osamělosti nabylo.
pak probíjela jsem se životem jako stín,
zebe mě srdce, co s tím?

Ztratila jsem lásku, ztratila jsem přítele,
na tváři mám další vrásku, do zrcadla se dívám jako tele.
Zase o něco starší,
nová myšlenka mi v hlavě raší.
Každý den bojuji s touhou,
a tou myšlenkou pouhou......
...dostat tě z vězení.

zeleně zářící les má spása,
smrt mě osvobodí je to krása.
Ale jak už to tak bývá,
teď mi všechno splívá.

(Zachránila jsem život mladému muži)

A jak už to tak bývá,
zamiloval se do mě.
Ale věř, jen ty existuješ pro mě,
jsem jen mladá dívka jež je ještě bohužel živá.

I dozvěděl se co se stalo,
co mi to způsobilo.
Jen z lítosti si mě vzal,
jen z lítosti se mým mužem stal.

(Já ale vím, že mě miloval. Ale já mu jeho city nevracela)

Vzal si mě abych nebyla sama,
abych měla pro co žít.
nechtěl, aby jsem byla ta smutná dáma,
chtěl mi dát důvod být.

Krásné chvíle jsem s ním zažila,
kvůli tobě jsem se stále trápila.
On byl můj květinový pán,
jež je s ženou, v srdci sám.

I kdysy dávno nechala nás zapomenout malá holčička,
ráda vzpomínám jak skončila v tvé zadnici má vidlička.

Nyní mohu jen vzpomínat,
své myšlenky napínat.
Studovat je ze všech stran,
platit za lásku k tobě krutou daň.

Má láska stále žije,
s rdci mém melodii lásky bije.
Kde jsi?
Mé srdce po tobě touží,
má duše kol tebe krouží.
Jak se teď jmenuješ?
Já slyším tvůj hlas,
buď můj........zas.

Chci si vzít tvoji čistotu
a vyplnit jí svou nicotu.
Dej mi svoji čistou duši,
nebo mě sestřel a vem si na to kuši.

Uč mě svůj jazyk,
neb stejný nemáme.
Uč mě svůj jazyk,
věci neznámé.

Hledáš mě a prosíš o záchranu,
já jen mraky černé k tobě zavanu.
To je tvá cesta ke mě,
cestování do sousední země.

Chybí mi naše hádky,
milenecké hrátky.
Chybí mi i naše skrýš,
také o tom sníš?

Sníš o tom, že budeme zase spolu?
A co děláš proto, aby se to splnilo?

Já skládám básně a snažím se za tvým hlasem jít,
má lásko, chci tě opět zřít.
Dovol mi se tě dotýkat,
pojď si svůj trest za zradu v mích rtech odpykat.

jsi můj Zmetek mrcha zrádná,
miluji tě duše krásná.