Platonické lásce

Kdyby chvilička byla dlouhá,
v srdci nenaplněná touha
po někom, koho bych mít chtěla
nejenom vedle svého těla,
v duši se vkradlo stýskání,
lék nemohl být k sehnání,
pak tužka, papír - přátelé
pro veršovánky nesmělé.
A kdybych někdy lásce, která
není má, verše poslat chtěla,
pak nebudou v nich jenom slzy,
vždyť ty přece omrzí brzy.
Bude v nich láska, kterou dávám
a z které směle se vyznávám,
bude v nich jedno velké přání
štěstí, co není pro mne k mání,
a na závěr pak vřelý dík
za třeba jeden okamžik,
kdy dlaň se ohřívala v dlani,
kdy byli jsme tak krásně sami,
oči se v očích utápěly
a možná chtěly víc, než směly...
Tak podle mého láska chutná,
i když bolí, je krásně smutná.
A pak, naděje na setkání
jak věčná hvězda září v dáli.