vzpomínka

Se světlem denním
já šťastná a hravá
zpívám a tančím – pláč je mi cizí.
S příslibem večera
přijde noc tmavá,
přestávám dýchat ve spleti vizí.
Těch černých spletí…

Tu kolem zrovna letí,
hladová, žravá
tma – opilec dětí,
nejsem už dítě,
nechci už plakat
nad rozlitou nocí, co zžírá mé svědomí...
TO SVĚDOMÍ JSI TY...
...ty, jenž opustil jsi
srdce – protkané city,
to srdce moje,
v něm jsi byl, lásko má, jen ty,
a oči do závoje
pusté a slzné noci se boří.
Oči tak pálí a mé tělo hoří...PROČ?
Já ptám se teď obrazu tvého,
té vzpomínky živé...