Anotace: Jsi Poutník procházející mou temnou stezkou, jsi Anděl co vzkřísil Mrtvý svět.
Oceány daleko od bezesného dnu,
zpívající na ramenech Anděla.
Obnažený svět nespoutaných snů,
pod nebesy dvě nahá těla...
Noc s rudě oděnými obrysy,
jako nástup máje...
Vášeň odkrývající kulisy,
poezii z ráje...
Hořící měsíc pod noční hladinou,
tanec s Poutníkovým tělem.
Výdechy rosy s ranní hodinou,
milování s mým Andělem...
***
A spánek nás vzal za ruce...
Příval vášnivé něhy a něžné vášně, dávající zapomenout na šeď obyčejných dní - každý den může být neobyčejný, záleží na nás a také na tom, s kým ho prožíváme. A naplno.
19.04.2006 21:43:00 | Hary_nš
Krásné jako vždy. Prostě, kdo nepíše básně ze smutku, nebo z prdele, píše básně z lásky... bez nadsázky :) 100
19.04.2006 19:07:00 | Trapné děťátko
Ty tvoje obraty mě vždycky dostanou do kolen. Ta druhá sloha je úžasná. Miluju básně ze kterých je cítit živočišnost a obyčejný lidský život oděný do krásných slov a pak už je mi nějakej rytmus úplně putna. 100
19.04.2006 18:59:00 | Epona
u první sloky mi pokulhává rytmus ale jinak je to vcelku velmi krásné 80
19.04.2006 18:02:00 | Pavel Kotrba