Čelem vzad

Neříkej mi, co chci slyšet,
namaluju upřímnost – akt bez pozlátka,
už dlouho jsme jen příležitostní milenci,
co nezamykaj´ svoje zadní vrátka…

Myslím, že jsem blázen, ale možná jsem jen šťastná,
navždy zadlužená tvým dávným iluzím,
dluh, co nesplatím, když ty usínáš
ve chvíli, kdy se probouzím.

Jsem potopená až po krk v rozporu,
bojím se tě ztrácet, bojím se tě nalézat,
kdo řekl „neotáčej se zpátky“,
netušil, jak těžký je udělat čelem vzad…