Být láska, osamělost

Být láska, osamělost

Zachytit srdce rozechvělé,
Zachytit úsměv – to je celé,
Zachytit zónu soumraků,
Jen tak zírat do mraků,
Zachytit teplo,
Zachytit lásku,
Zachytit v náručí
Svůdnou svou krásku,
Zachytit pocit, že člověk miluje,
Zachytit věrnou svou zvěř,
Zachytit to, čemu se rád věnuješ,
Zachytit vše, čemu věříš, dál věř.

To je má hymna a hymna mého snění,
Rozdávat lásku do konce zapomnění,
Rozdávat štěstí, do konce světa,
Mně třeba stačí jediná věta.
Lidi jsou různí, a jsou i zlí, přesto i ti zlí,
Ať jsou dál mí,
Mám ráda samotu, osamění,
Přesto ať básně mé lidi navždy změní.

Mám ráda víru svou, jediné, v co věřím,
Je pouze láska – což jen papíru svěřím.

Mám ráda samotu, miluji pohlazení, mám ráda něhu, srdce bušení.

Jsem strom, jež vítr sklátí,
Když člověk jej podrazí,
Jsem pustina v pralesích, když
Nenávist mě zamrazí.
Jsem vítr tam, kde je věčně bezvětří,
Jsem osamělost mezi lidmi, kteří věří ve štěstí.