Jsi ránem, co otevírá oči,
pohlazením co k úsměvu mi stačí.
Jsi korálek, jenž tisknu si v dlani,
dětské hry a dětská přání.
Jsi cesta, co kroky mé tiší,
povídkou májovou, jíž pisatelé píší.
Jsi zvonkohra, co mlčí,
klavírem, co prsty moje cvičí.
Jsi rosou na dlani,
touha a sny ve spaní.
Jsi mé štěstí a vítězství,
mé hříchy i neřesti.
Jsi pevností tou nejvyšší co znám,
jsi všechno co jen mám...
tohle už tady bylo tak tisíckrát, takže mě to ze židle nijak zvlášť nezvedlo... na druhou stranu, pokud to četl ten, kterýmu to je určený, musel bejt šťastnej jak blecha
30.04.2006 18:47:00 | SNOWGIRL