Tento způsob lásky...

Už nikdy ti nevysvleču svojí duši,
ani jí neobléknu do růžových šatů s mašlí,
nevím, zda jde bolest zjednodušit,
nevím, zda je to ten způsob, co jsme našli.

Neříkáme si: miluji tě, mám tě rád,
nechceme moc lásku dávat, spíš jen brát.
Mluvíme o blbostech, bojíme se pracných vět,
nemusíme nic muset, my můžeme jenom smět.

Lacinou imitací je tahle naše síla,
oba víme, jak nás to někdy podemílá.
Pláču pro tebe tajně a jenom do dlaní,
zapřít svůj smutek – na to mám nadání!!!