Naivní naděje

Nechápu proč na tebe vzpomínám
proč s tebou ještě pořád počítám.
Nikdy nepochopím proč jsi mi to udělal
napřed si mě sbalil,pak ses na mě vykašlal.
Čím jsem si to zasloužila
bylo to tím,že jsem ti uvěřila?
I nadále ti naivně věřím,
když slyším zvonek,rychle se upravím a ke dveřím běžím.
Vím,že za němi stát nebudeš,přesto doufám
Když vidím kdo je za dveřmi,tak si zoufám.
Vím,že na mě asi nemyslíš,
o nečem úplně jiném přemýšlíš.
A tohleto mě šíleně štve,
mé srdce to nakusy rve.
Ani nevíš jak moc bych ti chtěla zbohem dát,
už se o tebe víc nestarat.
jenže nevím jak to udělat!?