Návštěvnost
...Jak je to dávno
...Jak je to dávno
Anotace: Štít a ostrý meč, lesknoucí se zbroj a kopí se zástavou. Pro ženu svého srdce změním peklo v ráj, pro její pohled nechám ocel pít krev...jak je to dávno
Miluju Tě. Říkávala před spaním.
On na to lásko, před vším Tě ochráním.
...Jak je to dávno.
Čas je semlel v kafemlýnku
a On snad už jen pro vzpomínku
z brnění škrábával rez.
Usínali spolu, každý sám.
K obrázku lásky oprýskaný rám
větší než plátno.
Jak bumerangy vraceli se k sobě,
ale míjeli se a obracel se v hrobě
ten, co dávno z koně slez´.
Rezavé brnění, zlomený meč.
Z korouhve cáry, poslední zteč.
Tvář bolestí zkroucenou.
Miluji Tě. Říkávala před spaním.
On na to lásko, před vším Tě ochráním.
Neochránil ji sám před sebou.
On na to lásko, před vším Tě ochráním.
...Jak je to dávno.
Čas je semlel v kafemlýnku
a On snad už jen pro vzpomínku
z brnění škrábával rez.
Usínali spolu, každý sám.
K obrázku lásky oprýskaný rám
větší než plátno.
Jak bumerangy vraceli se k sobě,
ale míjeli se a obracel se v hrobě
ten, co dávno z koně slez´.
Rezavé brnění, zlomený meč.
Z korouhve cáry, poslední zteč.
Tvář bolestí zkroucenou.
Miluji Tě. Říkávala před spaním.
On na to lásko, před vším Tě ochráním.
Neochránil ji sám před sebou.
Komentáře (1)
Komentujících (1)
Doporučit
TiskKomentáře
Co říct? Skvěle jsi to vystihl, to ale víš sám. Je těžké zestárnout, protože se stářím obvykle mizí úplně všechno-i láska. Jen málokomu se povede ochránit osobu, tu, jež je mu nejdražší, před sebou samotným. Jako železo zžírá rez, tak lidstvo pohlcuje stereotyp.
V tom všem je ale možná mimo prokletí, i požehnání. Protože neustále musíme bojovat- bojovat, i když třeba ani nemůžeme zvítězit. Za sebe, za lásku, za svět, za minulost, součastnost či budoucnost...však víš..
A za tuhle báseň taky moc děkuji
17.05.2008 09:45:00 | Filosof