Dívka

Temné jak samet na smuteční róbě,
jsou vlasy hedvábné jenž patří tobě.

Když jaro přichází, vonívaj touhou,
tvé vlasy hedvábné jen chvíli pouhou.

Za léta teplého, slunce je prozáří,
budou tvou ozdobou až půjdeš k oltáři.

Podzimní vítr je pozvedne k tanci,
zda-li mám u tebe dívenko šanci?

Za zimních večerů, kdy u krbu sedíš,
do tajemných plamenů lásko má hledíš,
jestli ti dívenko řeknou ty plamínky,
že jenom tobě teď patří mé vzpomínky.