Podívej se mi do očí
-naposled
Pohlaď mé rty suché
-na pohled
Obejmi mé chvějící se tělo
-chtíčem
Zavři mé srdce
-ty víš kterým klíčem
Nauč mě odpouštět
Nauč mě se smát
Já si neumím poroučet
Neumím si lhát
Ty odcházíš
Snad se sklopenou hlavou
Asi se nevrátíš
Důkazem jsou růže - vadnou
…Bez nich jsem prázdná…
Každý má na obloze jednu hěvzdu, ke které vzhlíží a která hlídá jeho krůčky. Ať už pláčeme či ne...myslím, že v životě je slz potřeba, tak nějak nás dokážou zocelit a udat zase nový směr. Zvládneme to, ne?:)) zač bychom jinak stáli. Krásný den ti přeji, Sunny:))
09.11.2006 12:19:00 | Sunny
moc pekny :) obzvlast me zaujaly a mile prakvapily 3 veci: neotrela rozdilnost formy 1. a 2. casti :) zajimava figura - pohlazeni na pohled :) a dvojsmyslnost chtice - ze se bud chvejes chticem, nebo ze te mame obejmout chticem, coz je uzasne napadity :)
28.05.2006 04:09:00 | Endymion
Hezky vyjádřeno, vím co říct si chtěla, zbývá jen naděje doufat, že se vrátí třeba:-) a když né tak život jde dál, nemá žádnou zastávku, přeju Ti ať přes překážky přejdeš už jen v pořádku:-).
13.05.2006 07:42:00 | grázlík