Pohádková

Anotace: Čtu pohádku Ti před spaním, posloucháš, ale nevnímáš, pocitů smutku, se možná nezbavím, že s jinou doma usínáš. Já chtěla bych Tě zase moc, pohladit, obejmout, ty starý rány zahladit láskou Tvou nádhernou.

Večer šel spát a noc zůstala stát,
na břehu blankytného jezera.
Sen známen snem Ti zašeptal,
jsi moje láska vysněná.

Políbil si mě do vlasů,
dotek Tvůj zůstal stát.
Já omámená v úžasu,
začala píseň hrát.

Tu naší píseň o lásce,
něžnou to symfonii.
Složenou z doteků v obálce,
kterou před Tebou kryji.

A polibků těch bylo moc,
lehkých jak vánek jarní.
Vášeň přiběhla na pomoc
a všechno bylo marný.

Až ráno s raním sluníčkem,
zjistila sem, že jenom sním.
Přestože si mým srdíčkem,
po Tobě zůstal pouze splín.

Tak sním si svojí pohádku
a Ty v ní hraješ hlavní roli.
Zas od soboty do pátku,
chtěla bych usínat v náruči Tvojí.