.Ne.vše.dní.

Pozoruji své city,
trochu podezřívavěji
než obvykle.
Tím důvodem, jsi ty!
a poztrádám naději,
již navykle.

Zaposlouchám se..

To srdce si zase hraje,
na děsně chytrýho rádce.
Cit, zdá se taje..
ničíš mě, zapírajíc svou roli zrádce!

Vše rozpustí se,
žíly ucpe škvára.
A až vypaří se,
zbyde už jen zrnitá pára.
Jak jinak..

A pak pokusím se
pochytat ji
do necitlivých rukou
a tou tíhou,
slz,
vervu ji zpátky,
tam, kam ted patří,
do šuplíku??
snad

(ve tvaru nevšedních vzpomínek)