Rozmazlím tě,
vezmu tě do čokoládového nebe,
ochutnáš tak kus mých sladkých snů,
ze kterých se nebudeš chtít probudit.
Nebo tě rozesměji,
vezmu tě rozcuchaná po ránu za ruku,
vrátím čas a projdeme bludiště na Petříně
a nebudeš věřit jak smích je krásný..
Ale nejspíš tě rozpláču,
stejně jako alergie na pyl a prach
ti orosí oči některé vzpomínky a strach
a nebudeš vědět jak jít dál...
Co říct. Už mi docházejí slova... Snad jen... jako bych vás na tom Petříně viděl...
20.03.2007 21:33:00 | Gregy
slova mi nějak schází
verše tvé hladí i mrazí
25.06.2006 14:14:00 | Jasmína zatoulaná z hvězd
Připadá mi to neucelené, fakt to jsou jen pocity. Ovšem jsou v nich pěkná přirovnání!
24.05.2006 12:05:00 | Krtica
Popelko, super básnička:)
Pro mě je asi nejlepší druhá sloka, i když i ostatní mají svůj význam. Jsem holt na Petřín:)
24.05.2006 06:55:00 | makretka
hej,pohádková postavo. Ta básnička je krásná, jako ...(nepoužiji metafory) MOCinky!
23.05.2006 21:54:00 | GuliN