Temná kopka

Tvůj stín se z mého ztrácí,
cítím závan tvojí vůně.
Snad ďábel svůj dluh splácí
a má mě ve svém lůně.

Oči mhouřím v temnotě
a nevidím už světlo žádné.
Možná jsem chtěl příliš tělo tvé,
a zbylo na mě peklo zrádné.

Vzpomínkami bloumám duší,
aniž cokoliv rozeznám
a ďábel neví jenom tuší,
že se vzdát nehodlám.

Vybavuji si ty okamžiky,
kdy jsem Ti tak podléhal,
kdy tryskaly z nás city
a každý den byl ráj.

Kdy lehkost duše vznášela se,
až někam do oblak,
kdy těla odcházela do extáze,
a nebyl v nich žádný strach.