Jdeme dál.Každý sám.
Ve spáncích krev mi buší,
tiše jsi šeptala,ráda tě mám,
byli jsme ke štěstí hluší.
Nenech si rukama protéct ten čas!
Byl hluchý,neschopen slova.
Marně pak čekala na jeho hlas,
odpověď mrazila,včera,dnes a zítra znova.
Dlouze díval se do očí hněda.
V hlavě měl zmatek,na tvářích slzy.
Vzpomínat,běžet dál,nic víc se nedá.
skončilo všechno moc brzy.
tolik smutku... z toho mrazí
a za vzpomínky vzdej dík...
pomáhají léčit rány
08.06.2006 20:27:00 | Jasmína zatoulaná z hvězd