Pod korunami rozkvetlého jara jsem čekal na tebe
možná snad půjdeš kolem
a zatím vždycky jdou dva, zavěšení do sebe
šeptají si, co nechutná bolem
to jsem ti už nedovedl říct
Viděl jsem tě včera v zaslepeném davu
knedlík mi sevřel hrdlo
dávné vzpomínky a měl tě zas plnou hlavu
už by to skončit mohlo
já ti nikdy neporozuměl
Kruhy na modré ploše a první setkání
šťastné chvíle ranné lásky
kytara, pár přátel, nesmělé zpívání
modré oči a havraní vlásky
bylas hvězda v mysli mé
Dva roky dlouhý, jak říká jedna píseň
zamžené oči loučení
že krásné srdce pro mě bije, zahánělo tíseň
bílé stránky proti mlčení
zatnuté pěsti naděje
Čas letí a rázem jsou tu dva bílé květy
mohlo to být naše spoutání
však přišla chvíle a slyšel jsem ty věty
co srdce bolí a smutek nahání
kolem máj jako dnes
Jako voda v řece a mraky na obloze plují
zbyde ti pár fotek a pár starých dopisů
je to krásné, citlivé, smutné. jak napsala Maura.. je to výpověď. Působivé.
jirka/j.c.ben
15.08.2006 00:34:00 | j.c.
Toto je ÚPLNĚ něco jiného, než ta letní..
Jak kdyby to psal jiný človíček. Ty první tři sloky se mi líbí moc, ten zbytek se mi jenom líbí.
(Si z toho děláš, viď?)
07.08.2006 14:52:00 | Roko
Teda hodit knedlík do básně, to si hned tak každej netroufne, ty mě fakt bavíš :-)))!
03.07.2006 16:11:00 | no