Mé nejmilejší vzpomínky
jsou dva stočené pramínky
schovávám si je pod polštář
vedle nich leží tvoje tvář
Pramínky patří našim dětem
mým největším to pokladům
zrodily se nám z naší lásky
tak neodcházej, při mě stůj!
první sloka se rýmuje druhá ne a ty slova, když si to čtu mi trochu drhnou. to je jen ale slupka a pod ní je něco těžko vyslovitelnýho možná láska trochu zoufalství a smutku. ten vnitřek je hezčí než forma:-)
25.06.2006 15:53:00 | kulishak