Své srdce vzal jsem si do dlaní,
je rozbité na tisíc kousků,
ta ukrutná bolest mě prohání,
balím ty střípky do ubrousků.
To citová podvodnice mě obelhala,
já všechno na světě slíbit jí chtěl,
ona ale stále jen brala, nikdy nedávala,
mám deficit lásky jsme jí pověděl.
Neslyší však prosby mých nářků,
já blázen dal jsem jí od srdce klíč,
vyzvedla jen svou vyhranou sázku,
sklonila hlavu a v dáli zmizela pryč.
Ono se nedá věřit ani sobě. Nikdy nevíš co provedeš! Prostě ti v hlavě přepne a uděláš nějakou chybu! Jinak, já už taky vlastně nikomu nevěřím a to ani sobě!
30.06.2006 10:50:00 | Luďka
to me mrzi jeste by jsi mohl zapracovat na sestave slov jinak moc hezke pac vim co prozivas
26.06.2006 08:43:00 | Héďa2