pohupuju se z paty na patu
a říkám si...
třeba dneska už by mě chtěl
proplouvám si životem
s olověnou lehkostí
jako motýl
jehož pelem si holka namaluje víčka
a schoulený odlesky snů
mrznou na náměstí
zlehka se snaží
pohltit ty co se ještě brání
vždycky měla potíže s emocema
a co láska?
ty okoralé, posmutnělé, patetické cosi
láska už se nenosí
Asi bych to viděl na dvě samostatné básně ... první dvě sloky jdou krásně zlehka a pak to všechno strašně ztěžkne ...
31.07.2006 08:43:00 | Pablitofracek