Anotace: O téhle básni jsem moc rád, že vznikla. Chtěl jsem kdysi někomu říct, jak se mi líbí a třetím a čtvrtým řádkem jsem to napsal ke své spokojenosti....
Když zvyšuješ hlas, nekřičíš, jen trochu volume doprava,
dokážeš mě umilovat k smrti, je to taková něžná poprava,
když sleduji tvou chůzi, ty kroky vedoucí k mému zešílení,
mám pocit, že je v tobě tolik krásy, že jinde na světě už žádná není,
když se na mě díváš, já....víš, krásný si připadám
a to i přesto, že vím, jak ve skutečnosti vypadám.
Když se zlobíš, musím říct, že nádherná dokáže být i zloba,
a jak následné usmíření dokáže pohltit nás oba,
když se směješ, děláš ze mě polykače radosti,
s tebou nemůžu zemřít, následkem trvalé mladosti,
když jsi, když dýcháš, když do mě dýcháš, musím konstatovat a to se ovládám,
že mi tím zachraňuješ život, sám už dýchat prostě nezvládám.
... Peha ... máš rychlost ... a šestý smysl ... jaký to vlastně je? ...
07.02.2007 20:49:00 | Marcella
... když ty .. já ne ... dostanu pár facek ... jestli se neuklidním ... dobře ... Jeník mě pak pohladí ...
07.02.2007 20:46:00 | Marcella
Daroval jsi usmívání
jedný babě jedový...
vážně, právě teď a tady,
s chutí se ti pokloní!!
:o)
27.09.2006 19:42:00 | Cecilka
Tak jdu na Tebe od zacatku, jsi velmi plodny ... basnik. A Tve plody Te zdobi. Krasa.
16.09.2006 18:17:00 | janewe