Naše oprátka
Naše oprátka
Vždycky se pořežu o ostnatý drát,
když rozhodneš se - mít mě rád,
a já přelézám plot do tvého světa,
abych se zas v tobě spletla.
Spusť svůj bezpečnostní systém,
abys zítra s ranním svitem
dokázal říct ahoj lásko - někdy příště,
počká naše přístaviště.
Nezlobím se – moje vina,
že je naše láska jiná.
Jsem tvá zkáza, ty můj zrádce,
city houpem na oprátce.
Komentáře (11)
Komentujících (11)
Doporučit
Tisk
Právě ted mi bolest kape ze zápěstí... taky jsem se škrábla o ten ostnatý drát... Snad jen příště budu opatrnější..
09.05.2007 22:55:00 | Movinecka
Bohužel až moc pravdivé. Taky to zažívám. Je to na jednu stranu destruktivní a zabíjí tě to a na druhou stranu ti to stejně dává sílu žít...
05.12.2006 20:25:00 | sad_girl
Je moc pěkná. Jako bys mi mluvila z duše. Jsem moc ráda, že jsem na tuto básničku narazila. :-)
09.10.2006 22:09:00 | Zedka
:o)
Nediv se, když lezeš přes plot...
Kdybys přes něj letěla,
bezpečnostní systém by selhal...
Chceš, bych ti koště půjčila? :o)))
18.07.2006 20:56:00 | Cecilka
Vypadá to, že jsi závislá – na té zvláštní lásce … taky už se mi to stalo.
14.07.2006 19:27:00 | janewe
tak tohle je super:
"Nezlobím se – moje vina,
že je naše láska jiná.
Jsem tvá zkáza, ty můj zrádce,
city houpem na oprátce."
.....nemám co dodat.
10.07.2006 13:21:00 | mucíček
poprvé jsem se shlídla v něčí básni... s tím rozdílem že já polykám kovové hobliny hodinu dvě na to....o to tvrdší je pak pád do reality...
09.07.2006 18:52:00 | Ayla
Tak jestli to je takhle, nazdar bazar. Večer muliny a ráno kovové hobliny.
09.07.2006 18:20:00 | Petr Miroslav
